Jackob-s.7x.cz E mail :JakubKuba@seznam.cz

Star Wars Darth maul 1-10/37

Kapitola 1


Vesmír je skvělé místo, kde se schovat.

Neimoidiánská nákladní loď Saak´ak neohrabaně křižovala nezmapované hlubiny necivilizovaného vesmíru. Pyšně vystavovala na odiv své barvy, maskovací zařízení vypnuté, beze strachu ze zaměření. Tady, parseky daleko od osídleného Jádra galaxie a systémů jádro obklopujících, se mohla bezpečně skrýt před zvědavými pohledy. Dokonce i Neimoidiáni, tito nepřekonatelní mistři paranoi, se cítili bezpečně v rozlehlé nekonečné propasti mezi diskem a jedním ze spirálních ramen Galaxie.

Avšak ani zde se vedení Obchodní federace nemohlo úplně zbavit svého přirozeného sklonu k úskočnosti. Vyhledávali neupřímnost a lstivost jako larva, hledající bezpečí a teplo svého útočiště ve společném hnízdě. Saak ´ak byl toho dobrým příkladem. Bylo to, podle všech příznaků, pouze obchodní plavidlo, tvar podkovy prozrazoval možnost přepravovat velké množství nákladu. Těžké duraocelové pancéřování, blasterová děla a vojenská síla lodi nebyla vidět dřív, dokud se neopatrný nepřítel nedostal na dostřel.

Pak už bylo samozřejmě pozdě.

Na palubě velitelského můstku bylo ticho, vyjma tlumených pípání nejrůznějších systémů, zajišťujících přijatelné životní podmínky, a kromě skoro nepostřehnutelného hučení vzduchových filtrů. Tři postavy stály v půlkruhu na jedné straně velkého transpariocelového projektoru. Byly oblečeny do volných rób a plášťů neimodiánské šlechty, ale řeč jejich těl vyjadřovala uctivost, pokud ne rovnou podlézavost a servilitu, když se před nimi objevila čtvrtá figura.

Tato postava tu s nimi nebyla ve fyzickém slova smyslu. Hologram měl tvar pláště s kápí, 3-D obraz promítaný z neznámého zdroje, světelné roky vzdáleného. Přestože byla neurčitá a nehmotná, tajemná shrbená postava měla nad Neimoidiány převahu. Opravdu by nemohli být více vystrašeni, ani kdyby tu s nimi ten muž byl fyzicky přítomen a mířil na ně blastery.

Tvář postavy – nakolik bylo vidět ve stínu kápě – byla zlověstná a nelítostná. Hlava pod kápí se nepatrně pohnula, když muž přejel pohledem celý neimoidiánský kroužek. Pak promluvil suchým, drsným hlasem a tónem, který byl zvyklý vyžadovat okamžitou poslušnost.

„Vidím jen tři z vás.“

Nejvyšší z oslovených, jenž měl na hlavě tiáru se třemi výčnělky – označující hodnost místokrále – odpověděl trochu zajíkavě. „To-to je pravda, lorde Sidiousi.“

„Vidím vás, Gunrayi, a vaše poskoky Haaka a Dofinea. Kde je ten čtvrtý? Kde je Monchar?“

Místokrál Nute Gunray před sebou sepjal ruce, což nebylo ani tak prosebné gesto jako spíš pokus přestat si nervózně drtit dlaně. Myslel, že si časem zvykne na jednání se sithským lordem, ale zatím se tak nestalo. Ke všemu, tato setkání s Darth Sidiousem se stávala dokonce více nervujícími a zneklidňujícími, jak se přibližoval termín embarga. Gunray nevěděl, jak to cítí jeho druhové, Daultay Dofine a Rune Haako, neboť mluvit o svých pocitech bylo v neimoidiánské společnosti tabu, ale věděl, jak se cítí on po každém střetu se sithským lordem. Měl pocit, jako by ho někdo nacpal zpět do dělohy jeho matky a vecpal tam s ním i její kloakální lalok.

Zrovna teď. Zatracený Hath Monchar! Kde je ten odporný nemanželský parazit? Ne na palubě Saak´aku, tolik bylo jisté. Nechal loď prohledat od středu až k nákladním prostorám na nejvzdálenějších koncích každého ramene lodi. Nejen, že jeho zástupce nebyl nikde k nalezení, ještě ke všemu se ztratila jedna malá loď s hyperprostorovým pohonem. Pokud se daly tyto dvě skutečnosti do souvislosti, možnost, že bude místokrál Gunray rozprášen jako hnojivo pro houby na jedné z farem na Neimoidii, začínala vypadat nebezpečně reálně.

Holografický obraz Darth Sidiouse nepatrně zablikal, pak získal zpět svoje nestálé rozlišení. Závada, nejspíše způsobená silnou protuberancí na hvězdě ležící na cestě, kudy přicházel signál z jakési záhadné planety sem, na palubu. Nebylo to poprvé, co se Gunray přistihl při úvahách, na kterém světě nebo lodi se Sith skutečně nachází, a nebylo to poprvé, co před těmito myšlenkami spěšně ucouvl. Nechtěl vědět příliš mnoho o neimoidiánském spojenci při tomto podniku. Vlastně si přál, aby mohl zapomenout i to málo, co už věděl. Kolaborace s Darth Sidiousem byla zhruba tak bezpečná, jako uvíznout v jeskyni na Tatooine s hladovým kraytským drakem.

Tvář pod kápí se otočila, aby na něj upřela pronikavý pohled. „Tak co?“ dožadoval se odpovědi Sidious.

Už když otevíral ústa, věděl Gunray, že je zbytečné lhát. Sithský lord byl mistrem Síly, toho tajemného a všeprostupujícího energetického pole, jež podle některých drželo galaxii pohromadě tak jistě jako gravitace. Sidious možná nemusel být schopen číst ty nejvnitřnější myšlenky druhých, ale určitě mohl poznat, když někdo lhal. Avšak i když to věděl, Neimoidián se musel přetvařovat – tak rád by v tu chvíli zabránil svým potním kanálkům prosakovat olejovitý pot, který mu stékal vzadu po krku.

„Onemocněl, můj pane. Příliš vydatného jídla. Má-má slabou konstituci.“ Gunray zavřel ústa a pevně stiskl rty, aby omezil jejich třas. Proklel sám sebe. Tak ubohou a dětskou výmluvu by prokoukl snad i Gamorreán! Čekal, kdy Sidious nařídí Haakovi a Dofineovi sesadit ho, zbavit ho jeho odznaků moci i hodnosti samotné. Nepochyboval, že by to udělali. Pro Neimoidiány bylo slovo „loajalita“ jedním z nejtěžších hesel, která byla vysvětlována v Galaktickém lexikonu.

Avšak, k jeho úžasu, Sidious pouze přikývl, místo aby místokrále zahrnul urážkami.

„Vidím. Takže, my čtyři probereme rezervní plán pro případ, že by obchodní blokáda selhala. Monchara můžete informovat, až se vzpamatuje.“

Sithský lord mluvil dále, popisoval svůj úmysl ukrýt velkou armádu bitevních droidů v nákladových prostorách federálních lodí, ale Gunray sotva mohl dávat pozor na podrobnosti. Byl jako omráčený, že jeho zoufalá lež fungovala.

Avšak místokrálova záchrana bude mít jepičí život a on to věděl. Že nejlepší, co může udělat, je koupit si trochu času, a stejně ho nebude mnoho. Až se hologram Darth Sidiouse znovu zhmotní na můstku Saak´aku, bude se znovu dožadovat vysvětlení, kde je Monchar. A tentokrát už nemoc jako omluvu nepřijme.

Nebyla jiná možnost – jeho zatoulaný pobočník musí být nalezen, a to rychle. Ale jak to udělat a vyhnout se přitom Sidiousovu podezření? Gunray s určitostí cítil, že sithský lord je nějak schopen nahlédnout do každého oddílu, místnosti i kóje na lodi, že ví o všem - nezáleží na tom, jak to je nebo není důležité – co se nachází na palubě.

Místokrál si v duchu přikázal ovládnout se. Využil toho, že Sidiousova pozornost je momentálně zaměřena na Haaka a Dofinea, aby nenápadně vpravil mezi svoje rty antistresovou kapsli. Cítil, jak se v něm křečovitě stahují a roztahují plicní vaky, na hranici překysličení. Staré rčení popisovalo Neimoidiány jako jediný vnímavý druh se všemi orgány sloužícími pouze k výrobě znepokojení. Když Nute Gunray cítil úzkost, která jím byla právě ze všech sil tlumena kvůli hrozbě narůstajícího napětí v jeho střevech, pořekadlo se najednou zdálo být velice pravdivé.


Darth Sidious, mistr Sithu, skončil se svými příkazy pro Neimoidiány a učinil nepatrný, skoro nepostřehnutelný pohyb. Přes celou místnost cvakl vypínačem a holografický přenos skončil. Blikající modrobílý obraz Neimoidiánů a kousku jejich velitelského můstku, který se dostal do přenosového paprsku, se vytratil.

Sidious stál nehybně u vysílací sítě, špičky prstů sepjaté, mysl meditující ve spirálách a proudech Síly. Méně citliví by na to nedbali, ale pro něj to bylo jako všudypřítomná mlha, neviditelná, nicméně existující, která kolem něj neustále vířila a proudila. Žádnými slovy se nedalo sdělit, jaké to je; jediná cesta k porozumění byla zažít to.

Za dlouhá léta studia a meditací se naučil, jak si vyložit každý rozmar jejího nepřetržitého toku, zcela lhostejno, jak nepatrný byl. Dokonce i bez této schopnosti by však věděl, že Nute Gunray lže o místě pobytu Hatha Monchara. Starý vtip o rase, ze které pocházel místokrál, to hezky shrnoval:

Jak poznáte, že Neimoidián lže?

Otevírá přitom pusu.

Sidious nepatrně přikývl. Nebylo pochyb, že Gunray neříká pravdu; jediná otázka byla, proč. Otázka, která musí být zodpovězena, a brzo. Neimoidiáni byli slaboši, to jistě, ale i ta nejzbabělejší stvoření se vzepnou na zadní a kousnou, pokud jsou dostatečně motivována. Pletichařili za jeho zády. Doufat, že tomu tak není, bylo beznadějně naivní, a přestože by se Darth Sidious dal obvinit z mnoha hříchů, tak zcela jistě ne z naivity. Vzhledem k tomu, jak mohlo být důležité embargo planety Naboo a následné finanční machinace, zbývalo jediné řešení.

Sidious učinil další nepatrný pohyb rukou. Síla se zavlnila v odpověď a přenosové zařízení pod jeho nohama se znovu rozzářilo. Jeho hologram byl znovu vyslán skrze pustinu na vzdálené místo ve vesmíru. Byl čas přivést do hry nového hráče – někoho, kdo dlouho trénoval a učil se přesně pro tento druh úkolu. Toho, kdo tvořil druhou půlku sithského řádu. Jeho žáka, učedníka, následovníka.

Toho, jehož Sidious pojmenoval Darth Maul.


Soubojoví droidi byli naprogramováni k zabíjení.

Stáli tu čtyři, naprostá špička Soubojnické elity od Trang Robotics, každý z nich ozbrojený jinak: jeden ocelovým rapírem, druhý těžkým kyjem, třetí krátkým kusem řetězu a poslední dvěma oboustrannými bojovými čepelemi, které se podobaly mačetám, tak dlouhými a širokými jako lidské předloktí. Stroje ovládaly tucet bojových umění a jejich reflexy byly nastaveny, aby byly o vlásek rychlejší než u člověka. Jejich těla byla odolná vůči výstřelům z blasteru. Vyráběli se s omezovači chování, které zabraňovaly smrtícímu úderu, pokud byl jejich protivník přemožen, ovšem jejich nový majitel tyto omezovače odstranil. Jediná chybička by se stala osudovou.

Darth Maul nedělal chyby.

Sithský učedník stál ve středu místnosti určené k tréninku, když ho droidi obstoupili. Jeho dech byl klidný, jeho puls pravidelný a pomalý. Uvědomoval si reakce svého těla na nebezpečí a měl je pod kontrolou.

Dva z droidů – Rapír a Řetěz, jak si je v duchu nazval – se nacházeli v jeho zorném poli. Druzí dva – Kyj a Čepele – ne, protože stáli za ním. Nevadilo to; skrze uvědomování si Síly mohl vnímat jejich pohyby tak jasně, jako by měl oči i vzadu na hlavě.

Maul pozvedl svou vlastní zbraň, světelný meč se dvěma čepelemi, a zapnul ji. Dva proudy čisté energie vytryskly ven, syčící a praskající rudé paprsky, které začínaly ve dvou otvorech na obou koncích rukojeti. Každý Jedi ovládal boj normálním světelným mečem; pouze opravdový mistr si mohl dovolit používat zbraň, kterou poprvé sestrojil už před milénii legendární Temný pán Exar Kun. Když jste nebyli s tou zbraní dokonale sladěni, mohla být stejně smrtící vám jako vašemu protivníku.

Rapír udělal náhlý výpad mečem, jeho kovový kolenní kloub se přitom ohnul skoro až k podlaze. Hrot tenký jako jehla kmitl vstříc Maulovu srdci tak rychle, že skoro nešel postřehnout.

Temná strana v Maulovi vybuchla se silou podobnou černému blesku a podpořená roky výcviku vedla jeho reakce. Čas se jakoby zpomalil, natáhl.

Bylo by snadné rozseknout čepel vedví, pouze málo kovů odolalo laserovému ostří. Ale neexistoval důvod, proč to udělat. Maul se otočil kolem své osy a švihl rukama vodorovně ve výši hrudníku. Levá čepel světelného meče prošla Rapírovou ozbrojenou rukou. Paže i zbraň klaply o zem.

Maul klesl na levé koleno, když přímo zpoza něj udeřil Kyj; úder mu prosvištěl nad hlavou a těsně minul jeho růžky. Aniž by se díval, veden vibracemi v Síle bodl dozadu pravou čepelí, poté levou dopředu - Raz, dva! - a prošpikoval Kyje i Rapíra v břišních partiích. Ze zkratovaných obvodů se zajiskřilo a mazivo se vypařilo v obláčku narudlé, olejovité páry.

Využívaje setrvačnosti úderu, vrhl se Maul střemhlav přes hroutícího se droida, plynule přešel v parakotoul, vstal a zatočil mečem nad hlavou; pak přešel do širokého postoje z teräs käsi, nazvaného Jízda na bantě. Dokonce i při pohybu zaznamenával stav svého těla. Jeho dech byl pomalý a pravidelný, jeho tep zrychlený ne o víc než o dva nebo tři údery za minutu.

Dva zneškodněni, dva zbývají.

Řetěz zaútočil, jeho zbraň roztočená nad hlavou jako pohon vrtulníku. Těžké články švihly směrem k Maulovi. Ten se otočil na pravé noze a vykopl levou v mocném kopu; bota udeřila do droidova obrněného hrudníku, ale Maul se hned stáhl zpět. Snížil se do dřepu, tnul mečem jako kosou a přeťal droida přesně v kolenou. Spodní část kovových nohou odpadla a droid se začal hroutit, když se Maul znovu natočil a zaujal pózu jménem Vstávající rancor. Meč se zařízl pravou čepelí mezi droidova mechanická stehna a pokračoval směrem vzhůru; Maul využil své svaly na nohou k posílení útoku, když se zvedal ze dřepu do stoje.

Síla úderu rozpůlila droida od rozkroku až k vrcholu hlavy. Ozýval se přitom odporný kovový skřípot. Uťatá část nohou se dotkla země o malou chviličku dřív, než na ní přistálo rozpůlené tělo.

Maula obklopil štiplavý zápach hořícího maziva a roztavených obvodů. Co bylo ještě před několika vteřinami plně funkční high-tech jednotkou, bylo teď sotva poznatelnou hromadou kovošrotu.

Tři zničeni, jeden zbývá.

Čepele se přesunul nalevo od Maula, jako břitva ostré mačety vířily v obranných pohybech – nahoře, dole, vlevo, vpravo, oslepující vzory nabroušené smrti vyčkávaly na sebemenší nepozornost, aby ji po zásluze potrestaly.

Maul si dopřál slabé cuknutí koutky úst. Stiskl vypínač meče. Hučení ustalo, když paprsky energie zmizely. Sehnul se, dívaje se stále na droida odložil svou zbraň a odstrčil ji špičkou boty.

Ustálil se v nízkém obranném postoji, nakloněn k droidovi pod úhlem pětačtyřiceti stupňů, levá noha vepředu. Pozoroval třepotavou arabesku smrti, jak se k němu Čepele přibližoval. Droid, jako byl tento, neznal strach, ale Maul věděl, že odložit zbraň a čelit živému protivníku holýma rukama s jistotou vyděsí každého spolehlivěji než soubojový droid. Strach byl stejně mocná zbraň jako světelný meč nebo blaster.

Temná strana uvnitř něj zuřila, snažila se zastřít mu smysly nenávistí, ale on ji držel na uzdě. Jednu otevřenou dlaň měl vysoko, na úrovni ucha, druhou u boku, pak je vyměnil. Sledoval a čekal.

Čepele se přiblížil ještě o půlkrok, znovu a znovu křížil svá ostří a hledal slabé místo.

Maul schválně udělal to, co droid chtěl. Široce se rozpřáhl levou rukou od těla a nastavil svůj bok bodnutí nebo seku.

Čepele spatřil nekryté místo a vrhl se kupředu, rychle, velice rychle, jednou čepelí sekl a druhým ostřím ji podpořil.

Maul si dřepl, zahákl svou levou nohu za droidův kotník a trhl, zatímco druhou nohou tvrdě kopl do droidova stehna.

Robot přepadl nazad, neschopen udržet rovnováhu, a narazil do země. Maul vyskočil, udělal salto dopředu a patami dopadl na droidovu hlavu. Kovová lebka praskla a obličejová část se o něco propadla dovnitř. Světla očí bleskla a kryté fotoreceptory se změnily v drť.

Maul znovu vyskočil a z půlvrutu přešel do postoje förraderi, připraven skočit jakýmkoli směrem.

Avšak nebylo to potřeba – ti čtyři byli vyřízení. Bude následovat několik technických dní, které věnuje opravě Čepelí, Kyje a Rapíru. Řetěz už se opravit nedal, nanejvýš se mohl rozebrat na součástky.

Darth Maul vydechl, uvolnil svůj postoj a přikývl. Jeho puls se zrychlil maximálně o pět úderů nad normál. Pouze na čele se mírně leskl potem, jinak byla jeho kůže suchá. Od začátku souboje až do konce uběhlo asi šedesát vteřin. Maul se nepatrně zamračil. Nebyl to nejlepší výkon, jakého byl schopen; to ani náhodou. Postavit se droidům a vyhrát byla poměrně jednoduchá věc, ale Jedi byli jiní.

Měl by to zvládnout lépe.

Zvedl svůj světelný meč a zavěsil si ho na pásek. Jeho svaly byly právě zahřáté, takže se rozhodl provést svá bojová cvičení.

Avšak ušel sotva pár metrů, když se před ním známým způsobem zatřpytil vzduch a to ho přimělo zastavit. Dříve, než se obraz postavy v kápi objevil úplně, poklekl Maul na koleno a sklonil hlavu.

„Mistře,“ řekl, „co si přejete od svého služebníka?“

Sithský lord si svého učedníka prohlížel. „Jsem potěšen, jak ses vypořádal s úkolem ohledně Černého slunce. Organizaci bude trvat léta, než se vzpamatuje.“ Maul zlehka přikývl v odpověď. Tak otevřená pochvala byla největším uznáním, kterého se mu za jeho činy dostávalo, a to ještě vzácně. Ale pochvala, dokonce ani od Sidiouse, nic neznamenala. Jediná důležitá věc byla sloužit mistrovi.

„Teď mám pro tebe další úkol.“

„Cokoliv si můj mistr přeje, bude splněno.“

„Hath Monchar, jeden z těch čtyř Neimoidiánů, se kterými spolupracujeme, zmizel. Cítím zradu. Najdi ho a ujisti se, že nikomu neřekl o chystané blokádě. Pokud ano, zabij jeho i všechny, kteří se o tom dozvěděli.“

Holografický obraz pohasl. Maul se narovnal a zamířil ke dveřím. V jeho kroku bylo znát odhodlání, v chování sebejistota. Kdokoliv jiný, klidně i Jedi, by mohl namítat, že takový úkol je nesplnitelný. Přece jen, galaxie byla obrovská. Avšak neúspěch nebyl pro Darth Maula ani pojmem, natožpak jednou z možností.




Kapitola 2


Coruscant.

Toto jméno vyvolávalo tentýž obraz v mysli téměř každého civilizovaného stvoření v galaxii. Coruscant: zářivé centrum vesmíru, střed zájmu všech osídlených světů, klenot mezi systémy Jádra. Coruscant, sídlo vlády pro myriády světů celé galaxie. Coruscant, ztělesnění kultury a vzdělanosti, složenina milionu odlišných civilizací.

Coruscant.

Vidět planetu z oběžné dráhy byla jediná možnost, jak plně docenit její ohromnou stavbu. Prakticky veškerá pevnina Coruscantu – která zahrnovala skoro všechen povrch, protože oceány a moře byly vysušeny nebo odvedeny do obřích podpovrchových jeskyní, už před více než tisíci generacemi – byla pokryta mnohavrstvou metropolí složenou z věží, monád, zikkuratů, paláců, dómů a minaretů. Přes den bránila výhledu na nekonečný městský reliéf hustá doprava, mnoho ve vzduchu se křížících drah, po kterých létala vznášedla; atmosférou též denně prolétávaly tisíce vesmírných lodí. Avšak v noci se Coruscant předvedl v celé své kráse, zblízka svou září zastiňoval i nápadné mlhoviny a kulové hvězdokupy Jádra. Planeta vyzařovala tolik tepla, že pokud by ve vyšších vrstvách atmosféry nebyly strategicky rozmístěné likvidátory oxidu uhličitého, dávno by se změnila v mrtvý kus skály kvůli nezvladatelnému rozpadu ovzduší.

Nekonečný kruh titánských mrakodrapů probíhal po rovníku Coruscantu, některé budovy byly dost vysoké, aby dosahovaly až do horních vrstev atmosféry. Podobné, avšak nižší stavby byly k vidění skoro všude na planetě. Byla to právě tato nejvyšší patra, obklopená volným prostorem, jež se zapsala do povědomí mnoha lidí pod pojem „hlavní město“.

Avšak všechna vzletná krása a bohatství, jakkoliv okázalé, musely z něčeho vyrůstat. Podél rovníku, pod nejnižší vrstvou vzdušné dopravy, pod osvětlenými, vysoko nad zemí položenými chodníky a pod třpytivými fasádami věží skýtal Coruscant jiný pohled. Sluneční světlo sem nikdy nepronikalo, do věčné noci zářily pouze blikající neonové holoprojekce, které slibovaly pochybnou zábavu a nekalé kšefty. Stíny byly zamořeny pavoučími šváby a obřími krysami, v opuštěných základech vysokých domů hřadovali jestřábí netopýři s rozpětím křídel půldruhého metru. Tohle byl spodek Coruscantu, neviděn a nepoznán bohatými; patřil pouze vyvrhelům a ztraceným existencím. Tohle byla ta část Coruscantu, které Lorn Pavan říkal domov.


Místo setkání navrhl Toydarián; byla to ubohá stavba na konci slepé uličky. Když Lorn ajeho droid I-5 vstupovali dovnitř, museli překročit Rodiána, který spal v hromadě hadrů poblíž vchodu.

„Často mě napadá,“ řekl protokolární droid, když vstoupili, „jestli si všichni tví klienti platí za totéž – za seznam nejnechutnějších a nejvíc pochybných míst k setkání.“

Lorn neodpověděl. Občas měl stejný pocit.

Uvnitř byla malá místnost, skoro úplně vyplněná vrátnicí – budkou z nažloutlé plastoceli. Ve vrátnici si na anatomické židli hověl plešatějící muž. Když vstoupili, nevzrušeně vzhlédl.

„Pětka je volná,“ zabručel a ukázal palcem na jedny za dveří, lemující kruhové zdi předsíně. „Kredit za půl hodiny.“ Zadíval se na I-5 a pak dodal směrem k Lornovi: „Jestli s sebou berete droida, musíte vyplnit vstupní formulář.“

„Jdeme za Zippou,“ řekl mu Lorn.

Vrátný se na ně znovu zahleděl, potom se trochu posunul a ušpiněným prstem stiskl tlačítko. „Devítka,“ oznámil.

Holobox byl dokonce menší než předsíň, což znamenalo, že byl sotva tak velký, aby pojmul ty čtyři, kteří se v něm zrovna mačkali. Lorn a I-5 stáli za jednoduchou pohovkou, která byla otočena k vysílacímu zařízení. Zippa se vznášel kousek nad zařízením, byl k příchozím otočen čelem a jeho prudce mávající křídla tvořila zvukovou kulisu nepřetržitého bzučení. Slabé světlo ztemnilo jeho skvrnitou modrou kůži do nezdravého odstínu nafialovělé černé.

Za Toydariánem stál jiný, zavalitější tvor; Lorn mohl poznat, že to není člověk, ale světlo bylo příliš slabé, než aby mohl uhodnout rasu. Přál si, aby se Zippa přestal vznášet; ať už stálo za Toydariánem cokoliv, páchlo to jako hromada siláže za pravého poledne a vánek způsobený Zippovými křídly tomu rozhodně nepomáhal. Bylo zřejmé, že Zippa se v poslední době také nijak nehrnul do koupání, ale odér jeho těla naštěstí neobtěžoval; Lornovi vlastně připomínal koření.

„Lorn Pavan,“ řekl Zippa, jeho hlas zněl tak nějak zvláštně, jako by neříkal pravdu. „Rád tě zase vidím, kamaráde. Už je to dlouho.“

„Taky tě rád vidím, Zippo,“ odpověděl Lorn. Uvažoval nad tím, že to se tomu lumpovi musí nechat. Nikdo neuměl předstírat jistotu tak jako on. Ve skutečnosti byla nejlepší věc, která se o Zippovi dala říct, že vás nikdy nebodl do zad, pokud to pro něj nebylo stoprocentně…výhodné.

Zippa nepatrně změnil sklon křídel a natočil se na jednu stranu, když ukazoval na nezřetelnou hmotu v rohu. „To je Bilk, můj…společník.“

Bilk postoupil o kousek dopředu a Lorn už ho viděl dost dobře, aby poznal rasu. Gamorreán. To vysvětlovalo ten puch.

„Těší mě, Bilku.“ Pokynul k droidovi. „Tohle je zase můj společník, I-5YQ. Říkám mu jenom I-5.“

„Je mi potěšením,“ řekl suše I-5. „Pokud vám to nebude vadit, vypnu svůj čichový senzor, než se přetíží.“

Zippův pohled se stočil k droidovi. „Chut-chut! Droid se smyslem pro humor! To se mi líbí. Nechceš ho prodat?“ Toydarián se přisunul blíž a trochu víc se vznesl, aby lépe posoudil hodnotu droida. „Vypadá zatraceně slátaně. Jsou tohle kabely z busu Cybot G7? Ty už se pěkně dlouho nepoužívaj…Ale moh by mít hodnotu jako rarita. Dám ti za něj padesát kreditů.“

Lorn kopl droida do spojovacího článku na levém lýtkovém servomotoru dřív, než mohl I-5 vyslovit jakýkoli rozhořčený protest. „Díky za nabídku, ale I-5 mi nepatří, takže ho nemůžu prodat. Jsme obchodní partneři.“

Zippa na Lorna chvilku zíral a pak se dal do sípavého smíchu. „Máš kouzelnej smysl pro humor, Lorne. Nikdy nevím, kdy si děláš legraci. Přesto tě mám docela rád.“

Bilk náhle zúžil své korálkovité oči a hrdelně zavrčel, nakláněje se přitom bojovně k I-5. Jak Lorn odhadl, Bilkovi právě došlo, že droidova předchozí poznámka byla urážka. Gamorreáni nebyli nejchápavější druh v galaxii.

Zippa se přesunul před svého rozzuřeného bydyguarda. „Klídek, Bilku. Všichni jsme kámoši.“ Otočil se zpět k Lornovi. „Kamaráde, tohle je tvůj šťastnej den.“ Toydarián vsunul sukovité prsty do měšce u pasu a vytáhl odtud průhlednou kostku, která se mu přesně vešla do dlaně; v chabém světle místnosti zářila matně červeně. „To, co tady máme, je opravdovej holocron od Jedi, spolehlivě datovanej na stáří pět tisíc let. Tahle kostka obsahuje dávný tajemství rytířů Jedi.“ Držel kostku v úrovni Lornových očí. „Jistě uznáš, že za předmět jako tenhle není žádná cena dost vysoká. Ale já si říkám o mizernejch dvacet tisíc kreditů.“

Lorn se ani nepokusil dotknout předmětu, který před ním překupník držel. „Velmi zajímavé, a určitě férová cena,“ řekl. „Jestli je to opravdu to, za co to vydáváš.“

Zippa se zatvářil uraženě. „No teda! Pochybuješ o mejch slovech?“

Bilk zavrčel a prokřupl si klouby jedné ruky o mozolnatou dlaň té druhé. Znělo to jako lámání kostí.

„Ne, jasně, že ne. Jsem si jistý, že věříš tomu, co říkáš. Ale venku se potlouká spousta bezohledných kšeftařů a můžou nachytat dokonce i někoho s tak bystrýma očima, jako máš ty. Žádám tě jen o malou ověřovací zkoušku.“

Zippa nakrčil rypák ve šklebu a odhalil přitom zuby, ozdobené zbytky jeho posledního jídla. „A jak si jako myslíš, že tu zkoušku uděláme? Holocron od Jedi může aktivovat jenom osoba, která používá Sílu. Tys mi něco neřek, Lorne? Jseš snad Jedi v utajení?“

Lorn cítil, jak jím prostupuje chlad. Vykročil dopředu a chytil Zippu za koženou vestu, načež si přitáhl překvapeného Toydariána k sobě. Bilk zavrčel a chňapl po Lornovi, pak se strnule zastavil, když mu paprsek laseru, tenký jako vlas, ožehl kůži mezi rohy na hlavě.

„Sedni si,“ řekl potěšeně I-5, skláněje přitom ukazováček, ze kterého výstřel vyšel, „a nebudu ti muset předvést svá další vylepšení.“

Lorn ignoroval výměnu názorů mezi droidem a Gamorreánem a potichu promluvil na Zippu. „Vím, žes to myslel jako vtip – což je důvod, proč tě nechám naživu. Ale nikdy – už nikdy – mi nic takového neříkej.“ Hleděl do Toydariánových vytřeštěných, vodnatých očí ještě chvilku a pak ho pustil.

Zippa se rychle odsunul za Bilka, jeho křídla tepala vzduch rychleji než jindy. Lorn viděl, jak polyká překvapení a vztek, který nepochybně cítil, když si narovnával záhyby na vestě. Lorn se v duchu proklel; věděl, že byla chyba nechat se ovládnout prchlivostí. Tenhle obchod potřeboval; nemohl si dovolit znepřátelit si toho toydariánského překupníka. Ale Zippova poznámka ho překvapila.

„Trochu na nervy, zdá se,“ řekl Zippa. Během potyčky stále svíral holocron; teď ho strčil zpět do měšce. „Nevěděl jsem, že obchoduju s někým tak…temperamentním. Možná bych si měl najít jinýho kupce.“

„Možná,“ odpověděl Lorn. „A možná bych si prostě měl vzít tu kostku a zaplatit ti, o co si řekneš – což si představuju na pět tisíc kreditů.“

Sledoval, jak se Zippovy velké nozdry rozšířily. Toydarián nemohl odolat smlouvání, dokonce ani s někým, kdo na něj vztáhl ruku. „Pět tisíc? Pche! Nejdřív se na mě vrhneš a teď mě urazíš! Dvacet tisíc je dobrá cena. Ale,“ pokračoval a mnul si přitom strniště na prakticky neexistující bradě, „koukám, že máš nějaký špatný zkušenosti s Jedi. Nejsem bezcitnej. Vzhledem ke tvejm zlejm zážitkům bych se moh nechat přemluvit, abych snížil cenu na osmnáct tisíc. Ale ani o deseťák míň.“

„A já mám výčitky za svoje chování. Jako omluvné gesto zvedám svoji nabídku na osm tisíc. Ber nebo nech bejt.“

„Patnáct tisíc. Vykrvácím na tom.“

„Deset tisíc.“

„Dvanáct.“ Zippa se ve vzduchu zaklonil a založil si svoje přerostlé hubené paže na hrudi, což vyjadřovalo konec smlouvání.

„Beru,“ řekl Lorn. Byl připraven jít až na patnáct, ovšem samozřejmě - to Zippa nemusel vědět. Z kapsy na pásku vytáhl tlustý svazek bankovek a začal je odpočítávat. Tam nahoře se obchody vyřizovaly elektronickými kreditními čipy, ale tady dole je používal málokdo. Zippa vytáhl holocron zpět na světlo a podal jej Lornovi výměnou za bankovky.

Lorn kostku přijal. „Bylo mi potěšením obchodovat - “ začal, ale nedokončil větu, když spatřil, že Bilk míří blasterem přímo na energetickou baterii I-5. Zippa, tentokrát s úsměvem, který rozhodně nebyl potěšující, proplul dopředu a vytrhl Lornovi z ruky holocron i zbytek kreditů.

„Je mi líto, ale tentokrát je potěšení na mý straně,“ řekl Toydarián, když Lorn i I-5 dali ruce nahoru. Pak Zippův úsměv zmizel a následující slova byla spíš zlověstným zasyčením. „Když mi někdo vyhrožuje, nikdy nepřežije, aby o tom moh vyprávět.“ Jednou tříprstou rukou máchl před čidlem a obě křídla dveří se odsunula. „Řeknu majiteli, že box devět bude potřebovat pořádně vyčistit,“ řekl, když opouštěl místnost. „Hejbni kostrou, Bilku – chci najít jinýho zájemce o tuhle věcičku.“

Po Zippově odchodu se dveře zavřely. Bylo nemožné říct, jestli se Gammoreánův prasečí rypák usmívá, ale Lorn si byl zatraceně jistý, že ano. „Kam ta galaxie spěje, když nemůžeš věřit ani toydariánským překupníkům,“ pronesl směrem k I-5.

„Hanebné,“ souhlasil droid. „Chce se mi z toho…křičet.“

Lorn měl stále zvednuté ruce a teď si rychle vrazil ukazováčky do uší – tak hluboko, jak to jen šlo – když se z hlasového syntetizátoru I-5 ozval ohlušující, pronikavý pískot. Dokonce i se zacpanýma ušima byl zvuk nesnesitelně bolestivý. Zaskočený Bilk reagoval přesně tak, jak doufali; zavyl bolestí a okamžitě si připlácl ruce na uši, přičemž upustil blaster.

I-5 přestal vřískat, chytil zbraň dřív, než mohla dopadnout na zem a v příští vteřině už mířil na Bilka. Gamorreán si toho buď nevšiml, nebo byl příliš rozzuřený, než aby na to dbal. Vrčel a rozmáchl se po Lornovi i droidovi.

Výstřel proděravěl Bilkův hrudní plát, prorazil si cestu rozličnými vnitřními orgány a vyšel ven mezi lopatkami. Žár paprsku okamžitě průstřel vypálil a zamezil jakémukoli viditelnému krvácení – ale ne že by to Bilkovi nějak pomohlo. Žuchl na zem jako pytel masa, což bylo přesně to, čím se stal.

Lorn mávl rukou před dveřmi a ty se znovu otevřely. „Dělej, než Zippa uteče!“ křikl na droida při běhu předsíní. Majitel sotva vzhlédl, když kolem něj prolétli ven.

Oba se vynořili do šera slepé uličky, Lorn teď svíral blaster, který mu I-5 hodil. Ale po Zippovi tu nebylo ani stopy. Nepochybně slyšel vřískot I-5, domyslel si Bilkův pravděpodobný osud a nechal svá křídla, aby ho odtud odnesla tak rychle, jak jen bylo možné.

Lorn praštil pěstí do graffiti počmárané zdi. „Skvělý,“ zasténal. „To je prostě skvělý. Patnáct tisíc kreditů a kostka v háji. A měl jsem v merku někoho, kdo by za ten holocron dal padesát tisíc.“

„Možná kdyby ses nedopustil toho nepatrného přehmatu…“

Lorn se otočil a zíral na I-5, který pokračoval: „Ale teď možná není ten nejvhodnější čas o tom diskutovat.“

Lorn se zhluboka nadechl a pak pomalu vydechl. Setmění přicházelo rychle. „Pojď,“ řekl. „Radši odsud vypadnem, než nás najdou Raptoři. To by byl skvělý konec dne.“

„Takže,“ řekl I-5, když vyšli, „to byl opravdový Jedi holocron?“

„Neměl jsem šanci ho blíž prozkoumat. Ale podle těch klínových znaků, co na sobě měl, bych řekl, že byl víc než to. Myslím, že to byl sithský holocron.“ Lorn znechuceně potřásl hlavou, hlavně sám nad sebou. Věděl, že I-5 má pravdu; jeho výbuch hněvu zřejmě zapříčinil Zippovo chování. Předtím s Toydariánem obchodoval a nikdy nebyl podveden. Hlupák, hlupák, hlupák!

Ale sebemrskačství nemělo smysl. Byl bez peněz a v téhle části Coruscantu nebylo dobré zůstat bez financí. Potřeboval sebou hodit a to brzo, nebo z něj bude mrtvola stejně jako z Bilka.

Ta myšlenka neskýtala žádnou útěchu.




Kapitola 3


Darsha Assant stála před Radou Jedi. Tohle byla ta slavná chvíle, o které snila od té doby, co začal její padawanský výcvik. Skoro po celý její život byl svět Chrámu Jedi, úplně a účelně, jejím jediným světem. Během těchto let se učila, trénovala boj se zbraní i bez, seděla nepřetržitě celé hodiny v meditacích a – v mnohém nejtěžší úkol ze všech – učila se cítit a ovládat, do určité míry, proud Síly.

A teď měla na dosah završení svého výcviku. Nyní stála v nejvyšší místnosti věže známé jako Rada Jedi, jež skýtala velkolepý výhled na planetu – město, rozprostírající se do všech směrů, kam až oko dohlédlo. Na dvanácti židlích po obvodu kruhové místnosti seděli členové Rady. Přestože je během svého dlouhého tréninku vídala pouze vzácně – bylo to vlastně teprve počtvrté, co byla v místnosti Rady – znala ze studií dobře jejich jména i životopisy. Adi Gallia. Plo Koon. Eeth Koth. Prastarý a úctyhodný Yoda. A samozřejmě, Mace Windu, představený Rady. Darsha cítila víc než jen závrať z pouhé přítomnosti v této vznešené společnosti.

Aspoň tady nestála sama. Za ní, mírně stranou, stál její učitel, Anoon Bondara. Mistr Bondara ztělesňoval to, čím se Darsha jednoho dne chtěla stát. Twi´ lecký mistr žil v Síle. Vždy klidný a pokojný jako hluboké jezero - byl přesto jedním z nejlepších bojovníků řádu. Jeho umění vládnout světelným mečem bylo nedostižné. Darsha doufala, že jednoho dne dokáže předvést aspoň desetinu toho, co on.

Darsha vstoupila do řádu ve věku dvou let, takže jako mnoho jejích kolegů neměla pořádné vzpomínky na jiná místa, než na klášter připomínající chodby a pokoje Chrámu. Mistr Bondara pro ni byl rodičem a učitelem odnepaměti. Těžko si dovedla představit život, ve kterém by se nevyskytoval její mistr.

Už teď ale vykročila právě tímto směrem. Dnes jí bude uložen závěrečný úkol v jejím výcviku. Pokud ho úspěšně splní, bude jí uznáno právo přijmout úděl rytíře Jedi.

Bylo stále tak těžké tomu uvěřit. V dětství osiřela na planetě Alderaan, byla nalezenec, když zkřížila jednu z mnoha cest mistra Bondary. Už jako dítě ukazovala velkou citlivost k Síle, tak jí to říkali, a byla odvezena na Coruscant v naději, že bude způsobilá k výcviku. Darsha si uvědomovala, jaké měla neuvěřitelné štěstí. Vyhlídky sirotka opatrovaného státem by zahrnovaly nějaké obyčejné zaměstnání ve státní správě. Byla by pouze dalším z nepočitatelných odborářských příživníků, potřebných k hladkému fungování planetární vlády, neobjevena nikým, kdo by rozpoznal její potenciál.

Ale teď – vzdálena pouhý krůček od možnosti stát se Jedi! Být jednou z dávného řádu ochránců, jednou ze strážců svobody a spravedlnosti v galaxii! Dokonce i nyní, po všech letech přípravy, sotva věřila, že to může být pravda –

„Padawane Assant.“

Mistr Windu na ni promluvil. Medový hlas tmavookého muže zněl vyrovnaně, zdálo se, že svou silou naplnil celou rozlehlou místnost. Darsha se zhluboka nadechla a sáhla po Síle, aby se uklidnila. Zrovna nebyl ten správný čas vypadat nervózně.

Mistr Jedi neplýtval časem na zdvořilosti. „Půjdeš sama do oblasti v sektoru Zi-Kree, která se jmenuje Krvavý koridor; v jednom z bezpečných domů tam hlídají bývalého člena Černého slunce. Dostane ochranu Rady výměnou za informace týkající se nedávné…násilné reorganizace ve vyšších kruzích tohoto spolku. Tvým úkolem je přivést ho živého do Chrámu.“

Darsha hořela dychtivostí, ale věděla, že je nemyslitelné dát to najevo. Lehce se uklonila. „Rozumím, mistře Windu. Nezklamu vás.“ Zjevně nebyla zcela úspěšná při zachovávání klidu, protože spatřila slabý náznak úsměvu na rtech představeného. No tak ať – být příliš nadšená jistě nebyl zločin. Mace Windu zvedl ruku na znamení toho, že Darsha může odejít. Otočila se a opustila místnost, následována Anoonem Bondarou.

Jakmile se za ní dveřní panel nehlučně zavřel, otočila se Darsha na svého učitele. Otázka, jak brzo může začít s plněním svého úkolu, však zůstala nevyřčena, když spatřila starostlivý pohled v očích mistra Bondary.

„Mistře, co se děje?“ Na moment si byla jistá, že v upřeném pohledu Twi´ leka zahlédla také zklamání; jako by Darsha před Radou řekla nebo udělala něco, co zdiskreditovalo ji i jejího učitele. Strach jí projel jako smrtící ostří světelného meče. Ale první Jediho slova ji zbavila těchto podezření.

„Je to velice…obtížná mise,“ řekl mistr Bondara. „Jsem překvapen, jaký test pro tebe mistr Windu zvolil.“

„Pochybujete, že jsem schopná to zvládnout?“ Pomyšlení, že její mistr v ni postrádá důvěru, bylo ještě nepříjemnější než možnost, že se nevědomky ztrapnila před Radou.

Mistr Bondara zaváhal, pak se jí podíval přímo do očí a usmál se. „Vždycky jsem tě učil, abys byla upřímná ve svých pocitech,“ řekl Jedi. „Protože ty jsou nejjistější cestou k poznání, sebe i Síly. Proto nemohu jinak, než být k tobě taky upřímný. Je to tvoje zkouška, budeš muset jít sama – a znepokojuje mne, že tato mise může být příliš obtížná a nebezpečná.Krvavý koridor je plný gangů, kriminálníků, pouličních vrahů a jiných nebezpečí. Na toho člena Černého slunce už bylo spácháno několik pokusů o atentát. Ale - “ Lekku na Twi´ lekově hlavě sebou škubly způsobem, který Darsha určila jako rezignaci. „ – takové je rozhodnutí Rady a my ho musíme přijmout. Buď si jistá, že moje obavy nemají co do činění s mým názorem na tvoje schopnosti; přisuzuj to raději nedůvěře a pochybnostem, které souvisejí s mým věkem. Jsem si jist, že se toho zhostíš dobře. Pojď - musíme se připravit na tvůj odchod.“

Darsha následovala svého učitele, který procházel chodbou k rychlovýtahu. Slova mistra Bondary trochu utlumila její nadšení. Co když má pravdu? Co když to je příliš nebezpečný úkol? Slyšela zkazky o hrozbách neblaze proslulého Krvavého koridoru. A poprvé půjde úplně sama, bez mistra Bondary nebo jiného padawana jako podpory. Měla by to udělat?

Narovnala ramena. Jistěže by měla! Je Jedi – nebo bude, až splní tento úkol. Mace Windu si musel myslet, že to Darsha zvládne, jinak by jí takový úkol nezadal. Musela věřit v živoucí Sílu, jak často říkal mistr Qui-Gon Jinn, další z jejích učitelů. Nemusela čelit nebezpečí sama; měla přece Sílu. Nebyla sice díky ní nezranitelná, ale určitě měla výhodu jako málokdo. Se Sílou mohla dokázat věci, které se mnoha lidem jevily téměř jako zázrak: v normálním gravitačním poli uměla vyskočit dvakrát tak vysoko, jako byla ona sama, dovedla zpomalit svůj pád z výšky, dokonce telekinezí pohybovala předměty na vzdálenost větší než deset metrů. A také se mohla schovat v samotné podstatě Síly, dalo se říct - skrýt se běžnému pohledu.

Připouštěla, že její schopnosti v těchto věcech rozhodně nebyly na stejné úrovni s jejím učitelem. Avšak cítila se lépe se Sílou než bez ní, tolik bylo jisté. Neselže. Vypořádá se se svým úkolem, a až se vrátí do Chrámu, titul rytíře Jedi už na ni bude čekat.


Infiltrátor se vynořil z hyperprostoru v systému Coruscant a pokračoval podsvětelnou rychlostí k hlavnímu městu. Darth Maul zatím ponechával loď skrytou, přesto však maskovací zařízení vypne, až se přiblíží svému cíli – úplné skrytí bralo příliš mnoho energie. Souřadnice a vstupní kód mu dal jeho pán a mistr; pročistí mu to cestu skrz bezpečnostní síť na orbitě, aby mohl přistát na kterékoliv plošině planety. Platilo, že čím méně nápadný bude, tím lépe. I jediné pozvednuté obočí při pohledu na Infiltrátor, spočívající na přistávací plošině, bylo příliš.

Loď pro něj opatřil lord Sidious, teprve nedávno, a Maul si na ni stále ještě zvykal. Avšak ovládala se snadno a dobře. Přiblížil se ke Coruscantu přes jižní pól. Neměl obavy, že by byl zpozorován, přestože Coruscant měl ze všech světů v Galaxii nejdokonalejší detekční systém s největším dosahem. Infiltrátor se pyšnil prototypem maskovacího zařízení na stygiové krystaly a účinnými rušičkami, schopnými obelstít i strážní síť Coruscantu.

Jako místo k přistání zvolil střechu opuštěné monády v té části města, kterou čekalo zbourání a obnova. Nechal maskovací zařízení zapnuté a prošel dveřmi do nákladového prostoru pro svůj speeder. Byl to model očesaný od všech zbytečností, stvořený pro co nejvyšší rychlost a ovladatelnost. Maul na něm pokračoval ve své cestě městem.

Lord Sidious se dozvěděl, že Hath Monchar obývá apartmá v bohaté části Coruscantu, několik kilometrů jižně od Manaraiských hor. Maul neznal přesnou adresu, ale to nevadilo. Najde ztraceného Neimoidiána, i kdyby měl prohledat celé megaměsto.

Bylo nemožné byť pomyslet na dobu, kdy ještě nebyl poddaným lorda Sidiouse. Věděl, že původně pochází z planety jménem Iridonia, ale vědět tohle bylo jako vědět, že atomy, ze kterých se skládá jeho tělo, se kdysi zrodily v prvotní galaktické výhni, jež v sobě vykovala hvězdy. Tato znalost byla vzdáleně zajímavá, jakoby z akademického hlediska, ale nic víc. Nezajímalo ho cokoliv dalšího o vlastní minulosti nebo rodné planetě. Jediné, o co se staral, že jeho život začal s lordem Sidiousem. A pokud by mu mistr nařídil zemřít, Maul by rozsudek přijal beze slova odporu.

Ale to se nestane, dokud bude lordu Sidiousovi sloužit ze všech svých sil. Což samozřejmě bude. Nedovedl si představit situaci nebo okolnost, která by mu v tom mohla zabránit.

Zpoza něj se ozvalo tlumené zaječení sirény. Maul kmitl pohledem přes rameno a spatřil, že je pronásledován policejním droidem na speederu, podobném Maulovu vlastnímu. Nepřekvapilo ho to; věděl, že porušil několik dopravních zákonů o rychlosti a směru jízdy. Stejně tak si uvědomoval, že droid nemá šanci ho chytit.

Maul zrychlil na maximum a skrze železobetonový labyrint prudce vystoupal do roviny mezi dvěma úrovněmi vzdušné dopravy. Speeder neměl žádné maskovací zařízení, což ovšem nebylo důležité; jeho rychlost a ovládání stačily více než dost, aby pronásledovatel zůstal daleko za ním. Věděl, že se droid spojuje s hlídkami a žádá o posily, které by Maula obklíčily a donutily ho zastavit.

To nemohl dopustit.

Támhle vepředu byla mezera ve spodním proudu dopravy. Maul změnil kurs speederu a ponořil se skrze ni dolů; klesl několik pater, než se dostal i skrze vrstvu mlhy, jež se vznášela asi třicet metrů nad zemí. Stále ho mohli pronásledovat, samozřejmě – ovšem dokud nebude ohrožovat na životě nikoho jiného než sebe, nebude pro ně prioritou. Kromě toho, už se dostal skoro k cíli.

Dorazil bez dalších problémů a odstavil speeder na jedno z veřejných parkovišť; zaplatil si parkovací lístek na zbytek dne. Pak vstoupil na eskalátor, který jej dopraví do jedné z mnoha poboček coruscantského Celního úřadu.

Několikrát zaznamenal, že se na něj ostatní dívají; jeho zjev na sebe přitahoval pohledy dokonce i na kosmopolitním Coruscantu. Stálo by značné úsilí skrýt davům svou přítomnost použitím Síly, přesto by to mohl udělat. Ale vůbec nezáleželo na tom, kdo ho tady spatří. Pokud všechno půjde podle plánu, mohl by úkol splnit a opustit Coruscant za méně než jeden den.

Měl jednu výhodu: přestože tu byla větší přehršel mimozemských ras a druhů než kdekoli jinde v galaxii, ještě stále tu nebylo vidět příliš Neimoidiánů – to kvůli nedávnému přiostření vztahů mezi Republikou a Obchodní federací. Maul vstoupil do impozantní stavby Celního úřadu a rychle zamířil k terminálu databanky. Používaje heslo od lorda Sidiouse, zadal HoloNetu vyhledávání záznamu o nedávno dorazivším Neimoidiánovi. Obrázek Hatha Monchara, který získal, odpovídal tomu, který Maul dostal od svého mistra. Jméno bylo jiné, ale to se dalo čekat.

Maul zadal nový vyhledávací parametr a zkoušel vystopovat Monchara přes jeho debetní kartu. Nenašel žádný záznam o transakcích – opět nepřekvapující zjištění. Ten Neimoidián byl příliš mazaný, než aby se dal chytit tímto způsobem. Nepochybně bude po dobu svého zdejšího pobytu platit pouze hotově.

Za Maulem se začala tvořit fronta; další lidé chtěli použít terminál, který okupoval. Slyšel reptání, jak netrpělivost občanů i turistů narůstala. Ignoroval je.

Naboural se do planetární bezpečnostní sítě, která monitorovala vesmírné přístavy a přilehlé okolí, a vyvolal si posledních dvacet čtyři hodin z nepřetržité koláže obrázků, pořízených pevnými i pohyblivými kamerami. Zadal systému prohledat data o Neimoidiánech.

Našel několik záběrů, jeden z nich vypadal slibně. Nebyl příliš zřetelný – rozmazaný obrázek Neimoidiána, který vstupoval do hospody nedaleko odtud, před několika hodinami – ale bylo to lepší než nic.

Maul se slabě pousmál. Jeho ruka přejela po jílci dvojitého světelného meče, který mu visel u pasu. Zapamatoval si adresu baru, nečež se otočil a opustil budovu.




Kapitola 4


Nute Gunray podrážděně odstrčil stranou talíř hub. Bylo to jeho oblíbené jídlo: černá směs drcených plodnic marinovaná v alkalických výměšcích piraního brouka. Houby vypěstované k dokonalosti, se spóry, které právě začínaly dozrávat. Normálně by se jeho čichové a chuťové receptory třásly v extázi při vyhlídce takového gastronomického zážitku. Ale neměl vůbec chuť k jídlu; vlastně se nemohl na jídlo ani podívat od té doby, co se sithský lord naposledy objevil na můstku a všiml si, že Hath Monchar tam není.

„Odnes to,“ vyštěkl na opodál se vznášejícího droidského sluhu. Talíř byl odstraněn a Gunray vstal a vzdálil se od stolu. Otočil se k jednomu z transpariocelových průhledů, skýtajících výhled do nekonečných hlubin hvězdných polí.

Stále žádné zprávy o Moncharovi, žádná stopa, kam asi zmizel. Pokud místokrál mohl hádat – a dohady byly to jediné, co nyní měl – řekl by, že se jeho zástupce rozhodl obchodovat na vlastní pěst. Nabízela se spousta možností, jak proměnit vědomosti o chystané blokádě v peníze, dost peněz na nový život na jiné planetě. Gunray si byl dost jistý, že právě to byl Moncharův plán – zejména proto, že sám na to nejednou pomyslel.

Avšak tím se problém nezmenšoval. Pokud se Monchar nevrátí na Saak ´ak dřív, než se s nimi Sidious znovu spojí…

Ozvalo se slabé pípnutí z panelu. „Dále,“ řekl.

Dveřní panel se odsunul a vstoupil Rune Haako. Správce kolonií Obchodní federace prošel pokojem, posadil se a urovnal si s úzkostlivou pečlivostí svůj fialový oděv, horlivě narovnával záhyby na látce, než se podíval na Gunraye.

„Předpokládám, že o Moncharovi nic nového.“

„Nic.“

Haako přikývl. Chvíli si nervózně pohrával s límcem, pak si upravil široké rukávy. Gunray pocítil záblesk podráždění. Mohl Haaka číst jako počítačový soubor; věděl, že jeho zástupce přináší návrh týkající se nynější situace, a věděl rovněž, že takový rozvláčný přístup k věci měl Gunraye přimět stáhnout se do defenzívy. Ale protokol vyžadoval neprozrazovat žádné emoce; pokud by to udělal, připouštěl by, že Haako má navrch.

Nakonec Haako vzhlédl a jeho pohled se střetl s Gunrayovým. „Možná bych věděl, kudy dál.“

Gunray nepatrně pokynul rukou v gestu, které nevyjadřovalo víc než zdvořilý zájem. „Prosím.“

„Při mých povinnostech pro Obchodní federaci jsem měl příležitost setkat se s pár lidmi jedinečných schopností.“ Srovnal si sponu na plášti. „Konkrétně mluvím o jisté lidské ženě jménem Mahwi Lihnn. Za předem dohodnutou odměnu vyhledává a dopravuje zpět osoby, které zbloudily ze správných cest nebo spáchaly zločiny.“

„Mluvíš o nájemné lovkyni,“ řekl Gunray. Viděl, jak Haako potlačil úšklebek, a opožděně pochopil, že přiznáním znalosti toho výrazu, užívaného pro někoho s takovými přízemními schopnostmi, se před svým podřízeným shodil. Avšak bylo mu to jedno – byl příliš rozrušen možností, kterou skýtal návrh jeho zástupce. „Mohli bychom si tu Mahwi Lihnn najmout, aby vystopovala Monchara a přivezla ho zpět, než si nás Sidious znovu svolá.“

„Přesně tak.“

Gunray zaznamenal v Haakově tónu skryté opovržení. Urovnal si svůj vlastní límec a dal si načas s odpovědí. Jeho počáteční nadšení pro možné řešení problému se pomalu zmírnilo a rozhodl se ukázat Haakovi, že si nikdo nemůže zahrávat s místokrálem Obchodní federace. „A ty…tu bytost znáš?“ zeptal se, dávaje tónem a výrazem najevo přesně tu správnou dávku pohrdání, které by předváděl kdokoliv na Haakově pozici při styku s tak nízko postavenou osobou.

Haakova samolibost se otřásla v základech. Jeho prsty nervózně zatahaly za zdobenou brož. „Jak jsem řekl, při mé práci zmocněnce a velvyslance Federace…“

„Samozřejmě.“ Gunray do toho slova vložil stejnou měrou soucit a povýšenost. „A Obchodní federace je ti vděčná za tvou ochotu bratříčkovat se s takovými…zajímavými…osobami, v naději, že jejich schopnosti se nám jednou mohou hodit.“ Sledoval, jak Haako stiskl rty, jako by kousl do shnilého lanýže, a pokračoval. „Zoufalá doba si zcela jistě žádá zoufalé kroky. Přestože lituji, že o to musím požádat osobu na tvé pozici, věřím, že se přemůžeš a znovu tu Mahwi Lihnn zkontaktuješ, abychom mohli uspokojivě vyřešit tuto nepříjemnost s Moncharem.“

Rune Haako cosi zahučel na souhlas a odešel. Jen co se dveře zavřely, Nute Gunray spokojeně přikývl. To nebylo špatné, to nebylo vůbec špatné. Dokázal nalézt možné řešení problému Moncharova zmizení a zároveň setřel toho nesnesitelného domýšlivce Haaka. S potěšením zaslechl slabé kručení v žaludku, které značilo návrat jeho chuti k jídlu. Možná by měl své večeři dát ještě jednu šanci.


„Říkal jsem o tý věci Huttovi,“ pronesl Lorn. „Byl připravenej rozloučit se kvůli holocronu od Jedi se spoustou prachů. Za sithskej moh zaplatit dvakrát tolik.“ Sklíčeně hleděl do hlubin sklenice a kroužil zbytkem modrozelené johriánské whisky, které byla ještě nedávno sklenice plná.

“Ta kostka měla cenu padesát tisíc kreditů. Teď je v háji a mejch patnáct tisíc taky. Všechno, co jsem měl.“

„Přivede nás to do zoufalé finanční situace,“ řekl I-5.

Ti dva seděli u baru v zadní části hospody „U zeleného krystalu“ nedaleko hranic čtvrti, jež nesla název Krvavý koridor. Byli pravidelnými návštěvníky a droidova přítomnost zde už nevzbuzovala mnoho pozornosti - navzdory nápisu u vchodu, který hlásal v Basicu a několika jiných jazycích „ZÁKAZ VSTUPU S 

onlineovka
na stahování
hra
filmy a videa
vyhledávač
vyhledávač

hráli jste někdy nějakou z těhto onlineovek?

gladiatus (738 | 19%)
travian (804 | 21%)
darkelf (751 | 20%)
bitefight (781 | 20%)
darkpirates (787 | 20%)

máte nebo hrajete onlineovky?

ano (789 | 33%)
někdy (803 | 34%)
ne (771 | 33%)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (757 | 34%)
Ne (739 | 33%)
Jackob-s.7x.cz Email :JakubKuba@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one